Ještě stále platí, že Slovensko je země, kde se strojírenské výrobě daří a segment stále pokračuje. Za firmou COLAB stojí Peter Benkovský, kterému strojírenství učarovalo náhodou. Dnes ho ve firemním a výrobním showroomu naleznete od brzkého rána do pozdního večera. Práce mu je koníčkem. Vyprávěl nám o své cestě k CNC strojům a začátcích podnikání.

COLAB je jednou z mála slovenských strojírenských firem, která se věnuje nejen výrobě, ale také prodeji CNC strojů různého zaměření. I díky tomu můžete prodávat to, co sami ve výrobě používáte a víte přesně, co zákazníci do své výroby potřebují. Začněme chronologicky. Jak jste se vlastně dostali ke strojírně? Byla to rodinná tradice nebo jiné okolnosti?

Náhodou, a to přes hudbu. Zní to zvláštní, ale je tomu tak. Po střední škole jsem si jednou cestou z města v autobuse přisedl k jednomu klukovi, který poslouchal hudbu. Začali jsme se bavit o hudbě, o životě, o škole. Měl jsem čerstvě skončenou střední školu elektrotechnickou a nevěděl jsem, co dál. Řekl: „Pojď k nám na výšku, na strojírnu,“ a tak jsem šel… Na vysoké jsem se účastnil různých studentských projektů. Ve čtvrtém ročníku přišel v mém životě přelomový projekt – projekt konstrukce formule. Sestavili jsme tým a začali teoretickou rovinou. Počítali jsme funkčnost motoru, nárazníkovou zónu. V pátém ročníku jsme pak konstruovali reálný model.

Konečně přišlo něco hmatatelného. Věnovali jsme tomu veškerý volný čas, docela nás to pohltilo. Ve škole jsme zůstávali iv noci, vzpomínám si, jak nás často vrátný vyháněl. Vytvořili jsme prototyp formule a začali chodit po studentských soutěžích i do zahraničí. Významnou událostí byla účast na závodním okruhu Nürburg Ring. Takové soutěže byly sponzorovány automobilkami, které si na nich „odchytávaly“ budoucí zaměstnance. Hodnotilo se vše do detailu – konstrukce, spoje, materiál, teoretická část, byznys model, záměr do budoucnosti, vize. Druhá část byla praktická – jízda. Soupeření bylo nesmírně náročné. Pochopili jsme úroveň rozdílu mezi školami, například to, jaké zázemí poskytují studentům při takových projektech školy v zahraničí.

Jak jste v konkurenci dopadli?

I přes zázemí, ze kterého jsme vzešli, pokud jde o úroveň auta, byli jsme rovnocenní s ostatními zeměmi. Úroveň finanční i materiální podpory byla viditelně rozdílná, ostatní měli 150-členné týmy a podporu automobilek s rozpočtem i 150 000 eur. Nás bylo 13 a sehnali jsme 20 000 eur od ZSE. Přesto jsme byli úspěšní a v teoretické části soutěže v roce 2010 jsme získali ocenění.

Předpokládám, že se váš život změnil, a také vás si v Německu všimli.

Ano, krátce na to jsem začal pracovat v Německu, v robotické firmě FEE. Chtěl jsem se přiučit německé preciznosti, ale byl jsem zklamaný a práce mě nenaplňovala, i když výdělek byl slušný. Vedle práce jsem na dálku připravoval formuli a účast na dalším ročníku, na španělském okruhu v Katalánsku, kde jsme skončili druzí. To byl rok 2012. V Německu jste tedy dlouho nezůstali a vrátili jste se na Slovensko. Po soutěži ve Španělsku jsem se vrátil a založil jsem firmu e-Sense. Dal jsem dohromady partu spolužáků. Všechno jsme řešili s nadšením ani si neuvědomujíce svoji cenu a hodnotu práce. Naše práce nás bavila a těšil nás náš profesní posun. Prvním velkým projektem bylo české kolo Favorit, spolupráce spočívala v obnově kultovní značky. Začali jsme jen obyčejným původním nákresem kola. Cílem byla výroba „custom made“ kola na míru, dle rozměrů zákazníka. Gro spočívalo v programování rovnic tak, aby ze vstupních údajů vyšly výrobní výkresy a CNC data do výroby. Zde jsme si postupně uvědomili cenu naší práce, která bohužel nebyla patřičně ohodnocena, proto jsme se v projektu rozešli.

Následovala neobvyklá zakázka…

Náhoda chtěla, že jsme se s e-Sense dostali k výrobě dronu, který dokáže pověšet na stožáru vysokého napětí plašiče ptáků. Jak často říkám: „když nevíš o tom, že se to nedá, tak se to povede“! Zkoušeli jsme sestrojit prototyp a dokázali jsme to za měsíc. Ale doplatili jsme na nekorektních byznys partnerů. Dohodli jsme se na vytvoření společné firmy se zadavatelem, ve které jsme drony měli vyrábět a dodávat. Nastal však problém se smlouvou, pochopili jsme, že zadavatel si chce přivlastnit knowhow. Chtěli si nechat náš prototypový nápad, protože v tom byl největší potenciál. Po náročných rozhodnutích jsme nakonec spolupráci ukončili a nechali se z projektu vyplatit. Od roku 2018 jsme se zaměřili na výrobu prototypů a dosavadní zkušenosti nám dostatečně posloužili k tomu, abychom už byli v byznysu a výběru partnerů opatrní. Drony jsme nakonec „nezavěsili na hřebík“ a konkurenční výhodu v podobě zkušeností s vývojem UAV jsme přetavili do ozdravené společnosti Lambda Solutions, která v odvětví dronů a UAV nabízí jedinečná řešení.
Další rok byl pro vás opět ve znamení změn. Založili jste společnost COLAB. Pro český trh něco přelomového a riskantní, ale šli jste do toho. Jak to začalo?

V roce 2019 jsme se spojili s velkým investorem. Byl to přelomový rok. Ze začátku jsme váhali, ale uskutečnění vize bylo silnější než obavy. Založili jsme COLAB – prodej CNC strojů v kombinaci s prototypovou a sériovou výrobou. Původní záměr byl i sdílená výroba, od toho jsme zatím upustili, neboť náš trh na toto ještě není připraven. Každý chce dělat sám pro sebe a na sebe. Firmy se bojí, že jim jiný ukradne práci, výrobu, zákazníka.

A pak přišel covid. Jak jste toto období zvládli?

Soustředili jsme se na budování zázemí a výrobu, ta šla dobře. Vybudovali jsme výrobní halu a showroom v Trnavě. V začátcích pandemie se prodej CNC strojů pozastavil, firmy nechtěly jít do finančního rizika spojeného s koupí strojů a problematická byla také doprava. Za poslední rok se však prodej výrazně rozběhl – koupí prvního stroje pro prvního klienta se to celé spustilo, další potenciální klienti se chodili na ten stroj dívat. Tím klientem byla firma Hykozink, se kterou dosud spolupracujeme i ve výrobě. Ještě v roce 2019 jsme navštívili Čínu. Hledali jsme partnery, stroje, které budeme prodávat u nás. Vybrali jsme první stoje do našeho nového showroomu – laser, tříosé frézovací centrum, soustruh a router. Používáme je v naší výrobě a zároveň na ukázku pro prodej. Poslední dva roky jsme se tedy postupně etablovali na trhu prostřednictvím zákazníků, kteří o nás šířili dobré reference. Od roku 2021 máme oficiální zastoupení značek PRATIC a SENFENG LEIMING. Prodáváme také značky EXCITECH a HIRUNG.
Jak se daří COLABU dnes?

Velmi dobře. Máme stále zakázky a portfolio, které rozšiřujeme. Postupně expandujeme s výrobou také pro Německo a Česko. Gro naší výroby jsou velké hliníkové základové desky pro robotiku, CNC soustružení, tříosé obrábění, laserově ohýbané dílce. Děláme s plastem, hliníkem, ocelí. Pokud jde o prodej, největší poptávka je po laserech. Máme za sebou pět instalací strojů u klientů, další jsou ještě letos naplánovány. Většina našich klientů je z výrobního segmentu, stavebnictví, výroby zemědělské a těžké techniky. Jsme jediní, co máme stroje na řezání vodním paprskem – MECHANI – vyrobeny a designovány na Slovensku! Společně jsme vyvinuli tuto 5-osou vodní řezačku. Prodáváme je a také na nich vyrábíme.

V krátkosti nám přibližte vaše plány do budoucna.

Naší vizí je prorazit na českém trhu s prodejem CNC strojů, nadále rozšiřovat naše portfolio výrobních možností a prodeje a poskytovat zákazníkům ty nejlepší služby.
Celý článek si můžete přečíst i zde